Moje období mi zničilo život

Moje první menstruace přišla na Den díkůvzdání, když mi bylo 12 let. Celý den jsem strávil v koupelně krvácející a skloněný se strašnými křečemi a bylo mi špatně od žaludku. Doufala jsem, že to bylo jen tak mizerné, protože to byla moje úplně první menstruace, a že až budu starší a budou pravidelnější, bude se jim lépe. Mýlil jsem se.

Během několika příštích let se načasování mých menstruací stalo celkem pravidelným, ale vždy je doprovázel bolestivý průjem a nevolnost, která mě často zasáhla uprostřed noci, a krvácení tak silné, že jsem potřeboval nosit několik nočních vložek jednou. Zkoušel jsem použít tampony, ale bez ohledu na to, jakou značku nebo velikost jsem zkoušel, byly prostě příliš bolestivé. Později jsem se dozvěděl ten či onen důvod, ale jako teenager jsem byl frustrovaný, protože mě škádlili kvůli používání podložek.

V šatně, zvláště během gymnastických hodin na střední škole, jsme se často navzájem ptali na nějaký druh menstruačního přípravku. Když se ale zjistilo, že nepoužívám tampony, několik známějších dívek z mého ročníku mi řeklo, že jsem „hrubá“ na používání vložek, což dávají na roveň nošení plen. Obvykle jsem se k takovým věcem nenechal dostat, ale žil jsem v neustálém rozpacích z toho, jak těžká byla moje menstruace. Usoudil jsem, že musím být slabý, pokud mě tolik obtěžují. Jistě, spousta mých přátel si stěžovala na menstruaci, ale nevynechali školu ani nemuseli zůstat celý den v posteli. A rozhodně nespali na ručnících ani se nebáli strávit noc v domě přítele, kde by mohli krvácet po celém gauči.

Obvykle jsem každý den sedm dní silně krvácel a to mě velmi unavilo a spustil. Ve škole jsem byl opravdu zaneprázdněn a zapojil jsem se do mnoha aktivit, z nichž všechny jsem byl velmi vášnivý. Vždy mi připadalo nespravedlivé, že mě tento domněle přirozený proces, kterým prochází každá žena, zasáhl tak silně, že jsem měl problém fungovat. Jako by hodina tělocviku nebyla dost těžká, rutinně jsem se zdvojnásobil bolestí a seděl jsem stranou, ale ve skutečnosti bych raději hrál. Rád bych sportoval, ale ty úplně trapné zážitky z šaten ve mně vyvolávaly strach to i vyzkoušet.

Usoudil jsem, že se mnou musí být něco v nepořádku, což ze mě udělalo takového šmejda, ale nemohl jsem o tom s nikým mluvit. V dospívání jsem byl sám, ve 12 jsem odešel z domova, abych žil u babičky. V 16 jsem se stal emancipovaným. Opravdu jsem neměl matku, se kterou bych se mohl svěřit cokoliv, natož moje menstruace. Moje matka ze zdravotních důvodů opravdu neměla menstruaci po mnoho let, takže jsem nemohl ani hledat její menstruační cyklus. Občas jsem se obávala, že prostě nevím, jak být ženou, protože tam nebyla moje matka, aby mi to ukázala.

Když mi bylo 19 a byl jsem druhák na vysoké škole, bylo mi vážně špatně a nikdo nemohl přijít na to, proč. Zdálo se, že to začalo po několika měsících chybějících menstruací, ale pak se to stalo tak špatným, že jsem ve spodním prádle začal vidět sraženiny o velikosti půl dolaru. Byl bych slabý, třesoucí se, nevolný a zažil jsem strašné, bolestivé, pulzující bolesti v břiše, pánvi a dolní části zad. Myslel jsem si, že je to jen ze stresu z vysokoškolského života, ale když jsem během dvou týdnů dvakrát skončil na pohotovosti, musel jsem se postavit realitě, že něco opravdu neměl pravdu.

Zatímco jsem byl mimo školu a snažil jsem se dostat na dno toho, z čeho mi bylo tak špatně, udělal jsem spoustu průzkumů. Když jsem narazil na stav zvaný endometrióza, podíval jsem se na seznam symptomů a okamžitě jsem začal plakat. Popisovalo to moje zkušenosti, až na některé podivné věci, o kterých jsem si myslel, že se mi to stalo jen jako bolest, když jsem šel během menstruace na záchod. Myslel jsem, že to byl pravděpodobně viník. Po mnoha doktorech a operacích byla diagnóza potvrzena.

Endometrióza je stav, kdy se tkáň podobná sliznici dělohy, kterou obvykle krvácíte, když máte menstruaci, nachází jinde ve vašem těle. Obvykle zůstává blízko vaší dělohy, v místech, jako jsou vaše vaječníky, vejcovody a prostor v pánvi kolem vašich reprodukčních orgánů. Může také zůstat ve střevech, močovém měchýři a ledvinách. Některé ženy mají endo v plicích a mozku. Endo léze reagují na změny ve vašem hormonálním cyklu: když máte menstruaci a dělohu svléká svoji podšívku, která se za měsíc vybudovala, endo léze, ať jsou kdekoli, reagují krvácením, také. Kromě toho, že na rozdíl od výstelky vaší dělohy, která prochází z vašeho těla, nemá krvácení z endo lézí kam jít. Místo toho to jen způsobuje zánět a často spoustu bolesti, která může trvat Všechno měsíc, nejen během menstruace.

Pravdou je, že si nerozumíme přesně jak endometrióza funguje. Věda vlastně ani pořádně nechápe, co je to normální období by měl vypadat jako. U dívek, které mají endo, mohou mít opravdu silné menstruační křeče, tak špatné, že to některé zvrací. Způsobuje také únavu, silné krvácení, gastrointestinální potíže a může ztěžovat otěhotnění nebo těhotenství. Některé ženy nemají vůbec žádné příznaky, dokud se nerozhodnou začít se snažit mít děti, i když ne všechny ženy s endometriózou budou mít problémy s otěhotněním.

Od mé diagnózy jsem absolvoval několik operací, ale stále mě bolí - a nejen když mám menstruaci. Několik měsíců mám bolesti více dní, než nemám. Existuje několik způsobů, jak zvládnout endometriózu, ale žádný lék. Některé ženy, které znám, měly štěstí při nepřetržité kontrole porodnosti nebo při IUD. Několik let jsem brala antikoncepční pilulky, dokud nepřestaly vyrábět ty, které pro mě fungovaly. Nenašel jsem jiný druh, který také fungoval. Pak jsem dostal nitroděložní tělísko a ačkoli to příliš nepomohlo mým endo symptomům, udělalo to lehčí menstruaci. Bohužel, pravděpodobně kvůli jizevnaté tkáni z endo nebo chirurgického zákroku, když jsem odstranil nitroděložní tělísko s úmyslem získat nový, jsem omdlel od bolesti a nedostal jsem šanci ho vyměnit.

Žádná z těchto věcí však nemoc neléčí. Mnoho žen zjistilo, že nejblíže k úlevě od symptomů endo pocházejí ze zvláštního druhu chirurgického zákroku, prováděného pouze několika specialisty, nazývaného laparoskopická excizní chirurgie. Ale protože není mnoho lékařů, kteří to dělají (a dělají to dobře), může být pro ženy obtížný přístup.

Po mnoho let, zvláště když jsem byl teenager, jsem se styděl za své menstruace. Byla jsem naštvaná a zklamaná, že jsem je nemohla tolerovat tak, jak to dokázaly ostatní dívky ve škole. Byl jsem naštvaný a zmatený z toho, jak se zdálo, že mi tak ztěžuje dělat normální každodenní věci. Když jsem zjistil, že to má svůj důvod, bylo to hořkosladké. Byl jsem rád, že nejsem „šílený“ nebo „slabý“, ale také jsem se bál, co to vůbec znamená mít tu nemoc. Je mi 25 let a endometrióza ovlivnila vše od mé schopnosti účastnit se aktivit, jako je tanec, který jsem dříve miloval, až po intimní vztah s partnerem.

Vím však, že nejsem sám, a proto se vyjadřuji.

Přál bych si, abych, když jsem byl teenager, v šatně s těmi dívkami, které si ze mě dělaly legraci, že neumím používat tampon, mluvil jsem o své menstruaci. Přál bych si, abych jim řekl, že jsem bojoval, že jsem se bál, že to není normální. Přál bych si, abych se jich zeptal, jaký to byl pocit. Kdybychom mluvili o našich obdobích, vsadím se, že mnohem dříve bych přišel na to, že moje nejsou normální.

A kdo ví? Možná by některé z těch dívek promluvily o svých výzvách a všichní z nás by si uvědomil, že nejsme sami.

Abby Norman je spisovatelka se sídlem v Nové Anglii. Pracuje na paměti pro Nation Books.

Tato esej byla zkontrolována lékařskou správností Nadace endometriózy v Americe.