Poškození hurikánu Harvey v Houstonu

Moje babička bude v pořádku.

V neděli ráno, když moje babička slyšela od souseda, jehož dům už nabral 11 palců vody, právě strávila druhou noc ve výšce mých rodičů. Byla v bezpečí, a jak toho dne řekla mé sestře telefonicky, měla s mojí rodinou pěkný oběd v rohlíku.

V neděli odpoledne, když věděli, že její dům je nepochybně zaplaven, jí moji rodiče našli byt k pronájmu v jejich budově. Je pravda, že moji rodiče jsou mega-plánovači, kteří by byli typem, který by na něco takového skočil, ale už tam také byli. Před více než dvěma lety, během víkendu Memorial Day 2015, zaplavil jejich vlastní dům v Houstonu. Když se to stalo, byli v letadle na cestě zpět z dovolené a vrátili se domů, aby našli mimo jiné nábytek, který se vznášel do různých místností domu, lednice ležela vodorovně, mokré, kašovité koberce a skříně, které se už loupaly. Věděli, že po tolika škodách, včetně zvednutí domu, bude nutná velká rekonstrukce výše ze země a nebylo zaručeno, že ani poté taková přírodní katastrofa nezasáhne znovu.

Díky bohu se přestěhovali.

Jedna z oblastí, které stále vidíte na obrázcích - Meyerland - je jejich bývalé sousedství. Vždy náchylná k povodním byla jen jednou z částí města s více než 6 miliony lidí, které v posledních dnech zničil déšť. Bylo to místo, kde žili i rodiče mého otce, než jim v roce 2015 zaplavil dům. (Už se chystali přestěhovat před tou povodní, ale nebyli úplně připraveni dát dům na trh.)

Když se to stalo mým rodičům, mluvil jsem s mámou telefonem, když procházela domem a vstřebávala, co se stalo. "Je to jen věc," říkala pořád a hlas se jí lámal, dokud mi náhle neřekla, že si se mnou musí promluvit později. "Jsou to jen věci."

A to bylo. Zemřelo nejméně 15 lidí v poslední bouři, a více než 30 000 bude potřebovat přístřešky. Oživení by mělo trvat roky, podle FEMA. (Zde jsou způsoby, jak můžete pomoci.)

Je důležité si uvědomit relativní povahu ztrát způsobených bouří. Je také těžké nebýt zlomený u srdce pro všechny, dokonce i pro ty, kteří stejně jako moje babička budou nakonec v pořádku. Moje sestra a já žijeme v New Yorku, takže, stejně jako mnoho našich přátel, kteří se odstěhovali z našeho rodného města, sledovali jsme vývoj většinou prostřednictvím sociálních médií a shluku textů s těmi na přízemní. Blízká přítelkyně, která rok a půl předělávala svůj vysněný dům pro svoji rodinu, měla uvnitř čtyři stopy vody. Ona a její manžel museli být odvezeni lodí, aby se setkali se svými dětmi, které bydlely u jejích tchánů. Další rodina se před bouří evakuovala do Dallasu, ale přes vnitřní kamery viděla, že voda zaplnila jejich obývací pokoj.

Včera moji rodiče ignorovali žádosti mé sestry a mě, které je žádaly, aby zůstali mimo silnici, a jeli do domu mé babičky, aby prozkoumali škody. V domě, do kterého se moji prarodiče přestěhovali do roku 1957, rok před narozením mé matky, voda opadla, ale čára na zdi naznačovala, že dosáhla téměř dvou stop uvnitř domu. Nábytek se převrhl, skříně se podlomily, zásuvky se zavřely a vonělo to.

V obývacím pokoji však byl malý skleněný stůl, který obsahoval pár svícnů, několik dalších ozdobných kusů a zarámovaný obrázek jejích čtyř vnuček.

"Věci byly na tom skleněném stole?" Nebo jsi to tam dal? " Napsal jsem, když nám táta poslal obrázky.

"Bylo to tam," odpověděl.

Později mi máma řekla, že moje babička byla fixována na tu fotografii. Nemohla o tom přestat mluvit a jak by byla naštvaná, kdyby se jí něco stalo. To a váza s fotografií každého z nás na svých čtyřech stranách, která také stála nedotčená.

Jsou to samozřejmě jen věci. A přestože se oprávněně zaměřujeme na bezprostřední potřeby lidí (jídlo, přístřeší, oblečení), měli bychom pamatovat i na jejich emocionální potřeby. Lidé po celém městě sledují, jak jim domy, ve kterých stavěli nebo měli v úmyslu stavět své životy, místa tolika vzpomínek mizí před očima. Pomozme jim všem zůstat #HoustonStrong.

Sledujte @Seventeen na Instagram!