1Sep
Sedmnáct vybírá výrobky, které si myslíme, že se vám budou líbit nejvíce. Z odkazů na této stránce můžeme získat provizi.
Když jsem si tedy vybíral školu tak daleko, věděl jsem, že cestování tam a zpět mezi školou a domovem bude výzva. Jako někdo, kdo v minulosti hodně letěl, jsem si ale nikdy nemyslel, že budu mít tolik problémů jako den před Dnem díkůvzdání.
V tu osudnou středu jsem měl let v 6:25 hodin a plánoval jsem opustit kolej ve 4 hodiny ráno. Protože můj let byl tak brzo, nechal jsem chlapa, aby mě přemluvil, abych s sebou přitáhl celou noc (Proklínej jeho dobrý vzhled!). To byla moje první chyba. Cestou na letiště jsem začal být opravdu nervózní. Letěl jsem spoustu... ale nikdy sám! Když jsem ve 4:30 dorazil na mezinárodní letiště Reagan, měl jsem velký zmatek v tom, který stůl jsem měl navštívit, abych se odbavil. Poté, co jsem konečně našel značku, která mě nasměrovala na Continental, jsem čekal ve frontě 20 minut, abych zjistil, že můj první let byl zrušen a budu muset být přesměrován. Blbost. Ten chlap za stolem mi řekl, že je všechno plné. Další let, na který mě mohl dostat, byl až ve 13:30 a domů jsem se dostal až v 11:50. To bylo 11 hodin, když jsem měl! Vzhledem k tomu, že let, na který si mě zarezervoval, byl u jiné letecké společnosti, pak jsem pokračoval ke stolu United, kde mi zástupce vytiskl dva palubní lístky. V tu chvíli jsem byl neuvěřitelně frustrovaný a bránil jsem se slzám. Posadil jsem se, zavolal mámě a na letišti začal plakat (byl jsem unavený! Neměl jsem žádnou emoční kontrolu!). Když jsem telefonoval s mámou, uvědomil jsem si, že mám dva palubní lístky, které mě dostaly jen do Denveru. Ne doma. Když jsem se na to zeptal United, řekli, že poslední let nebyl jejich, a poslali mě do US Airways, ale když US Airways vytočilo číslo letu, zjistili, že letadlo řídí United. Když jsem se potřetí vrátil do United, greeter to vzal na sebe, aby mi to pomohl zjistit. Poté požádala zástupce stolu, aby mi pomohl najít dřívější let. Na to mohlo mít vliv skutečnost, že mé oči byly lehce potřísněné krví a můj make -up byl rozmazaný pláčem. Nakonec mi žena našla dřívější let, ale to bych musel jet 30 mil na jiné letiště! V tu chvíli mi to ale bylo úplně jedno. Vzal jsem raketoplán na letiště Dulles a mohl jsem odletět v 9:50 a do 4:30 jsem se dostal domů!
Upřímně řečeno, byl to nejtraumatičtější zážitek z létání, jaký jsem kdy zažil, ale dámy v United mi zachránily život! Když jsem odešel, pozdravil jsem vítajícího! Nakonec jsem se dostal domů a získal dvě cenné lekce. Číslo jedna: Netahejte o nic víc... bez ohledu na to, jak roztomilý ten chlapec může být! Číslo dvě: Udělejte vše krok za krokem, protože na konci dne záleží jen na tom, abyste byli v bezpečí a jste doma. To stojí za všechny ty traumatické letové zážitky na světě. I tak doufám, že se to nebude opakovat, až přijdu o Vánocích domů ...
Máte nějaké traumatické zážitky z cestování? Podělte se o ně v níže uvedených komentářích!
