9Apr
Pohlaví je spektrum a neexistuje žádný správný nebo špatný způsob, jak objevit svou genderovou identitu a svá zájmena. Cesta každého je jiná a zkušenost každého je platná. Ti, kteří se neidentifikují v binárním systému muž/žena – sociální a kulturní konstrukt, který kategorizuje pohlaví do těchto dvou forem – by mohli identifikovat jako nebinární.
„Nebinární může být identita osoby nebo by to mohl být zastřešující termín, který [zahrnuje] více identity, které nezapadají do kategorií mužů nebo žen,“ Ted Lewis, ředitel programů pro mládež na Kampaň za lidská práva, vysvětluje. Tyto různé genderové identity zahrnují genderqueer, genderfluid, agender a bigender.
Nebinární lidé mohou použít oni/je zájmena, binární zájmena jako ona/ona a jeho/jeho nebo neozájmena jako ze/hir/hirs a ey/em/eir. Někteří mohou vyzkoušet různá zájmena nebo použít směs různých zájmen, aby zjistili, co nejlépe vystihuje jejich identitu. „Skutečně jde o to, co jim dělá dobře a co je dobré, když jsou v kontaktu se svými přáteli a rodinou,“ říká Lewis.
Nedávno, Demi Lovato oznámila, že nyní používají jak ona, tak ona zájmena. "To neznamená, že Demi Lovato je nějakým způsobem méně nebinární," říká Lewis. "To znamená, že teď řekla, vlastně jsem o tom přemýšlel." Vyzkoušel jsem to a ona/ona je dobrý způsob, jak se na mě obrátit.“
Pokud zpochybňujete svou identitu, je důležité si pamatovat, že nejste sami. Lewis ukazuje na studie z června 2021 z Williamsova institutu na University of California, Los Angeles, která zjistila, že odhadem 11 procent LGBTQ+ lidí se identifikuje jako nebinární. "A to je asi 1,2 milionu nebinárních lidí ve Spojených státech," dodávají. "Takže když říkám, že nejsi sám, rozhodně nejsi sám." Existuje řada zdrojů pro nebinární lidi, popř ti, kteří by si mohli myslet, že jsou nebinární, včetně organizací na podporu mládeže LGBTQ+, jako je kampaň za lidská práva a a Projekt It Gets Better, které nabízejí často kladené otázky a příležitosti ke spojení s jinými lidmi, kteří nejsou binární.
„Největší věcí je najít svou komunitu, najít lidi, kteří vás na vaší cestě podpoří a umožní vám prozkoumat, kdo jste,“ říká Lewis.
Mladí ambasadoři z projektu It Gets Better a kampaně za lidská práva níže sdílejí své příběhy a popisují okamžik, kdy si uvědomili, že jsou nebinární. Opět je tak důležité poznamenat, že žádný příběh není stejný a každý z nich vychází jinak. Vězte, že nejste sami a vaše zkušenosti jsou platné.
„Myslím, že jsem si uvědomil, že jsem genderqueer, až poté, co jsem si uvědomil, že nejsem cis. Pamatuji si konkrétně, že v osmé třídě jsem byl s touto osobou opravdu dobrý kamarád. Nepamatuji si, jak jsme se o tom dostali, ale nakonec jsem řekl: 'Myslím, že jsem trans a myslím, že jsem kluk.' Zeptal se, jaké jméno bych chtěl, aby používal, tak jsem řekl. on a on by to jméno použil. Pak byly dny, kdy bych řekl, že by mohl Bellu využít. Velmi mě to tam a zpět, abych byl upřímný, tak trochu vyčerpávalo. Podle mého názoru bylo velmi vyčerpávající, muset se téměř každý den přelepovat, podle toho, jak jsem se cítil.
Udělal jsem nějaký průzkum a nakonec jsem zjistil, že existuje milion dalších genderových identit. Udělal jsem tolik výzkumu a tolik jsem četl a uvědomil jsem si, že jsem genderqueer. Nebyl jsem cisgender, ale nebyl jsem úplně v binárním systému. Našel jsem toto třetí pohlaví, nebo třetí identitu, kterou jsem tak dlouho hledal a nebyl schopen nikde najít. Byl to velmi probouzející zážitek. Pro jednou jsem měl pocit, jako by se mi otevřely oči do celého tohoto nového světa, o kterém jsem ani nevěděl, že existuje. A těm dětem, které jsou jako já, jako jsem byl a hledají zdroj, bych řekl, že všechno a cokoli je váš zdroj. Myslím, že i lidé, kteří nic nevědí, mohou být stále zdrojem a zdrojem ověření. Bez ohledu na to, lidé, kterým důvěřujete a kterým na vás záleží, vás potvrdí. A to je zdroj sám o sobě. Byl to zdroj, když mi bylo 13, 14 let a nevěděl jsem nic jiného než to, že mé srdce poskočilo, když pro mě lidé používali jeho/její zájmena. To byl zdroj, který mě provázel mým životem. Přichází bod, kdy se musíte nechat propadnout do neznáma, a to vám pomůže všechno pochopit.“ –Alejandro Isabella, 17, on/on/jeho, ona/její
„Moje cesta k objevování, že jsem nebinární, začala, když jsem měl euforii z lidí, kteří mi říkali kluk. Při narození mi byla přidělena žena a jako dítě jsem byl prezentován jako muž. Měl jsem krátké vlasy a nosil jsem bratrovo oblečení. Ukradl bych mu je ze skříně. A vždycky bych byl rád, když si mě lidé pletli s klukem, a já nevěděl, proč se mi to líbí, protože by se mi to líbit nemělo, protože ostatní se urazili, když se to stalo.
Ale věděl jsem, že ve mně je něco jiného. Myslím, že můj skutečný okamžik realizace přišel [v] 2020, věřím. Byl jsem na pláži na dovolené, těsně předtím, než se stal COVID. Měla jsem na sobě těsné plavky. Nebyly to bikiny nebo tak něco – měl jsem na sobě bratrovy plavky a přiléhavou košili. A začala se mi vyvíjet prsa a nic jsem pod tím nenosila, protože mi právě začala puberta. Přes košili jsi viděl moje prsa a mohl jsi říct, co jsou zač. Vlasy jsem měla ještě ostříhané nakrátko. Plaval jsem s bráchou v bazénu a byla tam skupinka dětí, které na mě křičely: ‚Hej, jsi kluk nebo holka?‘ Vyšel jsem z vody, abych si s nimi promluvil, a oni viděli moji hruď, podívali se na mě a řekli: ‚Jsi dívka. To nevadí.‘ A to byl můj moment ne, nejsem. Neměl jsem rád, když se na mě lidé dívali a byli schopni říct, co jsem.
Odtud pramení velká část mé dysforie a euforie. Takže pokud lidé nemohou nutně říct, kdo jsem, mohla by to být euforie. Nebo když použijí moje zájmena, mám z toho euforii, protože to spousta lidí nedělá. Dysforie jsou věci, které nemohu ovládat, díky nimž mě ostatní lidé vidí jako ženu – doslova cokoliv o mém těle, hlase nebo přítomnosti [což nutí] lidi předpokládat, co jsem. Být nebinární pro mě znamená, nechci, abys mě viděl jako kluka. Nechci, abys mě viděl jako dívku. Chci jen, abyste mě poznali jako člověka, protože si myslím, že mnoho lidí bude chtít, aby se někdo díval na jejich tělo a jen předpokládal, jací jsou.
Moje rada je dát si čas na to přijít na to. Nespěchejte a vězte, že jste platní ve své identitě, ať už je jakákoli. I když si ostatní lidé myslí, že je to divné nebo nekonvenční.“ –Elliot, 14 let, oni/oni/jejich
„Když jsem vyrůstal, měl jsem plochý hrudník a občas jsem se oblékal mužně a nekonečně jsem si zesměšňoval, že mám plochý hrudník, že vypadám jako kluk. Pamatuji si, že na střední škole za mnou chodilo po škole jedno dítě, které bylo mladší než já a křičelo: ‚Vypadáš jako kluk.‘ A já si říkal, ach, to je špatné. Nemám to dělat. Pak na střední škole jsem se stal roztleskávačkou. Mám přítele, který byl velmi toxický. Ale ten vztah a být roztleskávačkou a všechny tyhle věci ze mě udělaly super, super ženskou – ráda tomu říkám toxická ženskost. Bylo to do bodu, kdy už jsem nebyl sám sebou. Prosazoval jsem tuto představu ženskosti a bylo to dusivé. Přes to všechno jsem se v zrcadle nepoznával.
Pak jsem šel na Brave Trails, což je letní tábor pro vedení mládeže LGBTQ+. Nosíte jmenovky se svými zájmeny a jmenovky můžete kdykoli změnit. Když jsem tam byl, byla tažná noc. Všichni se převlékali a někdo se mě zeptal, jestli se chci obléknout jako drag king, a okamžitě mi to bylo nepříjemné. Říkala jsem si, ne, ne, ne, jsem super ženská. Dělal jsem si ze mě legraci, že vypadám jako kluk. Nechci se záměrně oblékat jako kluk. Ale pak jsem si uvědomil, oh, jsem v bezpečném prostoru. Už se nepotřebuji cítit nepříjemně, když si jen hraji s pohlavím. Tak jsem to zkusil a líbilo se mi to. Tehdy jsem se rozhodl, možná je za tím něco víc. Začal jsem si hrát se zájmeny a používat ona/ji zájmena a on/jeho zájmena. Hrál jsem si se jmény. A tehdy jsem se konečně poznala v zrcadle.
Moje nebinární identita tolik kolísala. Byl jsem ona/oni a nebinární ženský. Když jsem pak nastoupil na vysokou školu, byl jsem nebinární mužský. Přemýšlel jsem o tom, že bych šel na testosteron. Používal jsem ho víc. Použil jsem mužnější jméno. Teď se to tak nějak vrátilo k tomuto více ženskému, androgynnímu místu, které opravdu miluji.“ –Rae, 23, oni/oni/jejich
"Takže to pro mě byl trochu zvláštní přechod." Bylo to pro mě nové pochopit. Právě o této identitě se ve skutečnosti nikdo nemluvil a mnoha mladým lidem byla jaksi cizí. Myslím, že když jsem si uvědomil, co je to být nebinární, byl to pro mě způsob, jak říct, nejsem muž a nejsem žena. Jsem prostě já. Nejsem tady, abych se zařadil do této škatulky pohlaví. Být nebinární je opravdu zvláštní věc, protože mi nedává žádná pravidla pro to, jak se oblékám, ani pro jména a zájmena, kterými mohu jít. Jdu kolem on, ona nebo oni.
Pamatuji si, jak jsem přišel ke své rodině. Pamatuji si, že to bylo trochu děsivější, než když jsem vyšel jako divný. Jak jsem řekl dříve, nebinární je velmi cizí termín. Pro mě to bylo děsivější, protože to bylo spíš z nutnosti vysvětlovat, co to bylo. Je těžké to vysvětlit, protože být nebinární nemá žádná pravidla. Jde jen o identitu a vyjádření pohlaví. Je těžké někdy vysvětlit, jak to je a kdo jsem. Pamatuji si, jak jsem to řekl rodičům a oni na mě neměli žádné otázky. Byla jsem velmi zmatená, protože to pochopili a pochopili, že nechci být zařazena do této specifické dvojhvězdy pohlaví a mám omezení, protože se někdy cítím velmi omezená pohlavím. Moje oblíbená věc je být genderově nejednoznačná osoba, aniž bych na sobě měla nálepku, že jsem muž nebo žena.
Stále tu byla část mě, která byla zmatená a upřímně řečeno vyděšená. Nevěděl jsem, co si lidé pomyslí, co si budou myslet lidé ve škole. Sehnat práci bylo trochu těžké. Když jsem se snažil říci [spolupracovníkům], že toto je jméno, kterým chci být tento den nazýván, nebo zájmena, kterým jsem chtěl být tento den odkazován, bylo to velmi matoucí a těžké. Nakonec jsem se musel odstranit, protože i když jsem věděl, že se mě nesnaží nerespektovat, připadá mi to neuctivé. Další věc, která z toho vzešla, bylo zjištění, že je také genderfluidní.
Někdy se ráda cítím stále žensky. Někdy miluji vystupovat pod jménem Lucy. Někdy miluji chodit na podpatcích nebo mít vlasy stažené do culíku a podobné věci. Ale jsou i jiné části mě, které se cítí více mužské. Pro mě, protože jsem genderfluidní, to nikdy neznamenalo, že jsem jednoho dne striktně muž nebo jeden den žena. Pořád jsem měl tu nebinární identitu, je to jen věc vyjádření. Moje pravé já vychází skrze tyto identity, skrze onu nebinární identitu a skrze tu genderfluidní identitu.
Věc, kterou vždy doporučuji každému, i když to není o identitě nebo nebinární, je najít si svůj odbyt. Dostaňte ty pocity ven. Psal jsem hudbu, poslouchal hudbu. Někdy je to otázka křiku z plných plic, ale najděte nějaký způsob, jak tyto pocity dostat ven [a snížit tak stres, který na sebe máme." –Luke, 16, oni/oni/jejich, ona/její/její, on/jeho/jeho
„Odmalička jsem si připadala spíš jako holka. Při narození mi byl přidělen muž a nikdy jsem se jako muž opravdu necítil. Tak jsem si řekl, dobře, pokud nejsem muž, jediná další možnost, kterou mám, je žena. Ale jak jsem vyrůstal, stále více jsem se díval na gender a velmi široké spektrum, které existuje. Řekl bych, že před dvěma lety jsem zjistil více o nebinární [identitě]. Pořád jsem se o tom učil, hledal jsem o tom víc, protože mi to opravdu připadalo, jako bych k tomu v jistém smyslu přitahoval. Pak jsem asi před rokem začal přemýšlet a uvědomovat si, počkejte chvilku. Jsem nebinární. Řekl jsem rodičům, že ve skutečnosti nejsem dívka, jsem nebinární. Čím více jsem vyrůstal, tím více jsem se učil a tím více jsem měl čas přemýšlet o tom, kdo jsem. A dnes jsme tady.
Neexistuje žádný špatný způsob, jak na to jít. Pokud máte pocit, že s tím chcete experimentovat, není na škodu experimentovat s jiným jménem a zájmeny. Je to jen další část sebeobjevování. Experimentujte s oblečením a účesy. Jakmile zjistíte, co je pro vás nejlepší a co se cítíte pohodlně, je to opravdu dobrý pocit.“ –Avery, 15, oni/oni/jejich
Přidružený redaktor
Leah Campano je přidružená redaktorka ve společnosti Seventeen, kde se zabývá popkulturou, zábavním zpravodajstvím, zdravím a politikou. O víkendech ji pravděpodobně zastihnete sledovat vinobraní maratony Skutečné ženy v domácnosti epizody nebo hledání nejlepších mandlových croissantů v New Yorku.
