Kelsey: Trochu traumatu nikdy neublíží

Nestydím se velmi snadno. V posledním ročníku jsem trávil hodně času na jevišti vyřizováním oznámení před celou školou, někdy jsem si pokazil, co jsem chtěl říct, nebo jsem udělal něco hloupého s přítelem. Ani v nejmenším mě to nefázuje. Nicméně tu druhou noc jsem se vracel domů z pozdní noci s přáteli a stalo se něco opravdu, opravdu trapného (uf - nikdy jsem si nemyslel, že to řeknu!)

Bydlím ve čtvrtém patře své budovy, a protože jsem ten den neměl šanci běžet, napadlo mě, že půjdu po schodech. Cokoli je lepší než nic, že? Nasadil jsem si ipod a připravil se na sprint.

Ráda poslouchám soundtracky hudebního divadla, když cvičím - opravdu mě to nabudí a ráda choreografuji tancuje na písničky, když jsem na běžícím pásu (čas ubíhá, přísahám!) Oblékl jsem si píseň „You Can't Stop the Beat“ z Lak na vlasy když jsem začal běhat po schodech. Ne, běh je podhodnocení. Já letěl jako vítr po těch schodech.

Když jsem zabočil za poslední schody, najednou jsem běžel plácnutí do tohoto rozkošného chlapce. Teď, když říkám, že jsem narazil, myslím jako v karikaturách, když se obě postavy navzájem trefily a obě padly dozadu. A když říkám rozkošný, mám na mysli vysoké, krátké blonďaté vlasy, ne příliš svalnaté, ale roztomilé způsobem počítačového šprta - naprosto můj typ. Už pár týdnů ho sleduji, jak přichází a odchází z budovy, a nebyl jsem schopen sebrat odvahu a promluvit si s ním.

No, oba jsme se od sebe odrazili a ve spleti sluchátek dopadli na zem. „Je mi to tak líto,“ řekl jsem a pokusil se vstát, aniž bych mu blikal déle, než jsem možná už měl (tehdy jsem měl na sobě opravdu roztomilé šaty). Kroutil hlavou a pokusil se vstát. „Pane bože,“ řekl a k mé úlevě se tak trochu usmál: „Kam jdeš tak rychle?“

Pokusil jsem se vymyslet něco duchaplného, ​​co říct, ale on to setřásl a zamířil zpátky dolů po schodech. Když prošel, otočil se ke mně a řekl: „Mimochodem, miluji Hairspray.“ Můj iPod stále přehrával skladbu na plnou hlasitost a vy jste ji úplně slyšeli přicházet z mých sluchátek. Jen jsem se hloupě usmál a nemohl jsem myslet na nic, co bych řekl. Byl jsem úplně ponížený!

Z tohoto příběhu vzešla jedna dobrá věc. Pokaždé, když vidím toho chlapa kolem, kývne na mě, jako bychom sdíleli příběh (jo, o tom, že jsem blázen!) Teď vím že bych měl prostě běžet přes den a v noci jet výtahem - myslím, že mi to hodně ušetří bolest a trauma!

xx kelso