2Sep
Sedmnáct vybírá produkty, které si myslíme, že se vám budou líbit nejvíce. Z odkazů na této stránce můžeme získat provizi.
Steve Granitz/Wire Obrázek
Už je to skoro rok, co jsme spolu začali chodit, ale nikdo o nás nevěděl. Někdy jsem to řekl lhostejně, ale vždy našel způsob, jak svá slova překroutit a proměnit, dokud se neproměnily v teorii, která vypadala, že dává smysl. Byl dobrý ve svých slovech a já jsem dokázal vymyslet důvody, proč jim věřit. Bylo dovoleno, aby o nás vědělo jen několik přátel ve škole, a oni byli většinou ručně vybráni jím.
V té době to dávalo smysl, protože byl přesvědčivý, když hovořil o tom, že soukromí je prioritou osob číslo jedna. Někdy jsem mu napůl žertem řekl, že to chci vykřičet do světa na megafonu, protože právě kvůli tomu jsem měl chuť dělat. Na to se nikdy neusmál. Ačkoli moje máma cítila, že je na něm něco neobvykle temného, vždy jsem tvrdil, že to bylo vyvoláno samo sebou. Kromě toho jsem si nemohl dovolit věřit, že jsem pro něj příliš dobrý. Byl nekonečně okouzlující, inteligentní a filozofický po svých letech. Alespoň tak by se tajně chtěl nechat popsat.
Věděl jsem, že ho miluji, a na tom jediném záleželo. Určitě jsem nebyl nejhezčí dívka na světě, ale vždy říkal, že mě má rád právě proto, takže jsem s tím byl spokojený. Většinu času to je. Jednou jsem sebral odvahu a zazpíval před ním píseň v jídelně (zpívání jsem vždy miloval) a on se zasmál a řekl: „... to je na tobě tak skvělé; i když nejsi dobrý zpěvák, nebojíš se to zkusit. “To je kompliment, že?
Nyní napište další kapitolu! Klikněte níže na „Zobrazit všechny komentáře čtenářů“ a odešlete svůj odstavec.
Ujistěte se, že sledujete Nikki Reed (@nikkireed_i_am) a Sedmnáct (@seventeenmag) na Twitteru - oznámíme, kdy Nikki pokračuje v příběhu jednou z vašich kapitol!
