1Sep
Sedmnáct vybírá výrobky, které si myslíme, že se vám budou líbit nejvíce. Z odkazů na této stránce můžeme získat provizi.
Nesnáším seznamování.
Nenávidím setkání s pohodovými lidmi, procházky zábavnými místy a jídlo zdarma. To je všechno skvělé! Nenávidím ten proces, kdy se všichni těším, když se potkáme s někým, kdo se nám moc nelíbí nebo nelíbí také hodně. Nesnáším přemýšlení, co si mám obléct, starosti s tím, jak žvýkám, a snahu vypadat hezky. Je pravda, že se cítím natolik sebevědomý, že se většinou o data příliš nesnažím-myslím, že je to správný chlap, bude se mu líbit skutečné já. Chodit s někým není tak složité a pod tlakem, jak se zdá, že to my dívky dokážeme. Prostě dva lidé vidí, jestli „sedí“. Ale i když je tato logika nastavena, nemůžu si někdy pomoci…
Takže jsem byl do toho chlapa a on do mě. Několikrát jsme se potloukali s přáteli, když mi řekl, že dostal práci mimo stát, která bude trvat měsíc a půl. Bylo mi evidentně smutno, protože jsem již začal pojmenovávat naše nenarozené děti. Řekl, že mi chce něco odnést, než odejde, a tak jsme pro něj naplánovali, že se druhý den zastaví u mě.
To ráno a odpoledne jsem nenosil žádný make -up, abych mohl nechat pokožku dýchat. (Strategie, děvčata, strategie.) Osprchoval jsem se, oholil, upravil si vlasy, použil jsem dostatečné množství tělového mléka a nastříkal příliš mnoho stříkaček parfému Pink Sugar. Naštěstí jsem ten den neměl práci, a tak jsem jen ležel a díval se Perníkový táta, protože se cítím skvěle. Setkal jsem se se svými přáteli Coltonem a Brianem, kteří se s tím chlapem již setkali, a vrhli jsme se k nim příliš dlouhých 40 minut z toho, jak jsem nervózní trávit čas jeden na jednoho s tím chlapem.
Nakonec to „rande“ bylo o hodinu dál. Udělal jsem si make -up, aby měl dost času se usadit, než dorazil. Nechala jsem to světlé a na poslední chvíli přidala oční linky. Plánoval jsem harémové kalhoty, crop top (můj go -to pro roztomilý a pohodlný), ale pak jsem si myslel, že to vypadá, že se snažím příliš tvrdě - což jsem byl, ale tak to nemůže vypadat. Popadl jsem úzké džíny a bílou košili s vínovými rukávy. Chtěl jsem nosit bílou trikotovou košili s modrými rukávy, abych vytáhl oči, ale samozřejmě na ní byly nějaké zbytky jídla. Bohužel to byly vínové rukávy.
Začal jsem číst ve své ložnici několik minut, než se tam měl dostat, a pak jsem uslyšel zaklepání na dveře. Z nějakého důvodu jsem se začal třást. Úplný třást se. Nebylo to roztomilé, nebylo to rozkošné... bylo to jen trapné.
Otevřel jsem dveře a on tam stál, vypadal hezky a zamíchal tím nejlepším možným způsobem. Hned po netopýři mi podal několik zabalených předmětů, které jsem samozřejmě musel dostat... svými TŘESOUCÍMI RUKAMI. Chci si myslet, že si toho nevšiml, ale buďme skuteční, že všiml.
Ukázalo se, že dary, které mi přinesl, byly velmi milé a promyšlené: plyšový medvěd, DVD s pořadem, o který jsem projevil zájem, a kniha o psaní s hezkou rukou psanou poznámkou uvnitř. Uvnitř jsem křičel jako malá holka, ale podařilo se mi udržet to malé množství chladu, které mi zbylo, vyslovením jednoduchého: „Děkuji moc! To je od tebe tak milé. "
Spolu se sladkými dárky přinesl můj princ Charming večeři pro nás oba. Steak sendvič a česnekové hranolky. Snažil jsem se to sníst tak malátně, jak to jen šlo, vybral jsem malé kousky steaku a jedl je jeden po druhém. Jsem tak nóbl! Očividně jsem se (a možná s největší sebekontrolou, kterou jsem za 21 let poznal) vyhnul hranolkům s česnekem.
Mluvili jsme asi hodinu, než se vydal ven a nechal mě polibkem na tvář. Dupal jsem si na nohu, protože jsem si nelepil řasy lépe, nebo jsem si rozdával dost nenápadných pohledů, abych si vysloužil pořádný polibek. No, myslel jsem si, vždy je čas. Česnekové hranolky jsem si pak nacpal do tváře v rekordním čase.
Během prvních týdnů jsme spolu udržovali docela dobrý kontakt. Tvrdohlavě jsem odmítl zahájit kontakt, a tak jsem to nechal výhradně na něm a snažil se zachovat si mysl zaneprázdněn jinými aktivitami, zatímco jsem tajně sledoval telefon v naději, že jeho jméno rozsvítí obrazovka. Jsem buď beznadějný romantik, nebo prostě opravdu, opravdu beznadějný.
Než jsem si to uvědomil, ten chlap mi přišel do mysli příležitostně a ne každou hodinu. Zapomněl bych, že psal SMS, a pamatoval si, že odpovím o několik hodin později. Byl jsem rád, že mám situaci tak „pod kontrolou“.
Nakonec, těsně před Vánoci, mi od něj přijde SMS, že se vrátil do Kalifornie a chtěl vědět, jestli s ním půjdu na večírek. Řekl jsem, že nemůžu jít, protože jsem měl plány... plány, ze kterých jsem se rozhodně mohl dostat, ale že jsem hezký nadšeně říkat, že mám, protože jsem cítil, že mi to dalo tu koketní, nepolapitelnou a nedosažitelnou věc, kterou by měli kluci milovat. Byl jsem si jistý, že se mu o několik dní později ozvu s dalším vzrušujícím pozváním na večírek.
Já ne.
A stále ještě ne. Dostal jsem dlouhý text „Šťastný nový rok“, ale to by mělo stačit? Pojď, raději bych si dal ještě česnekové hranolky.*
*Mám tomuto blogu říkat „hranolky, hranolky atd.“?
Zeptejte se mě na cokoli - chlapecké drama, příběhy přátelství, hlášky ze zákulisí? Sdělte mi své dotazy v níže uvedených komentářích nebo mě tweetujte @jennettemccurdy a použijte #17jennette
VÍCE: Podívejte se na týdenní průvodce životem Jennette McCurdyové!