2Sep
Sedmnáct vybírá výrobky, které si myslíme, že se vám budou líbit nejvíce. Z odkazů na této stránce můžeme získat provizi.
Tento blog chci začít tím, že řeknu, že na Stanfordu muže nebiju. Na konci dne opravdu věřím, že muži i ženy by zde mohli použít trochu zrání a lepší dovednosti lidí, než budeme běhat a mluvit o sobě navzájem. V tomto kampusu je nyní několik vztahů a nezapomínejme, že většina stanfordských studentů se nakonec vdává za stanfordské studenty - jinými slovy, nakonec na věci přijdeme.
Mezitím se však budu zabývat otázkami, které se ženy často ptají na muže ve Stanfordu.
Proč mě muži ve Stanfordu neosloví? Zpátky doma jsem byl hráč, tak proč jsem teď nechtěný?
Je důležité si uvědomit, že většina lidí v tomto kampusu nedala seznamování a vztahy na první místo v seznamu - mnoho kluků prostě nemá zkušenosti s přístupem k ženám. Také všichni nesnášíme odmítnutí. Říkám, počkejte a nakonec se někdo ozve.
Proč to vypadá, že všichni dobří muži chtějí randit mimo svoji rasu?
Předně milujete toho, koho se rozhodnete milovat; nikdo by neměl mít povinnost zůstat ve své rase. S tím bylo řečeno, že vysoká škola je také časem, kdy můžete zažít něco nového. Dříve někteří lidé možná nebyli vystaveni tolika různým kulturám, tak proč nezkusit námluvy s někým, kdo je jiný než vy?
Proč se chlapi vždycky chtějí „plížit“? Nejsem dost dobrý na to, abych ho viděl na veřejnosti?
V reálném světě, když se „plížíte“ (tajně se s někým spojíte, aniž by o tom někdo věděl), je to známka toho, že si vás chlap opravdu neváží a stydí se, že vás vidí. Ve Stanfordu však věci fungují trochu jinak. Většina lidí je tak posedlá svým image a pověstí, že se budou snažit udržet svůj soukromý život v soukromí. Neznamená to, že vás někdo má méně rád nebo se o vás nestará, jde jen o to, že když neupřednostňujete vztahy, člověk odloží svůj romantický život na vedlejší kolej.
