2Sep
Sedmnáct vybírá výrobky, které si myslíme, že se vám budou líbit nejvíce. Z odkazů na této stránce můžeme získat provizi.
One Direction pomohl Kalei přes tvrdý krok. Tady je její příběh.
S laskavým svolením Kalei Taff
V roce 2011 jsem byl v 8. třídě, když jsem našel One Direction. Byla polovina listopadu a já byl v autě s mámou a ona mi prostě musela ukázat tuto roztomilou písničku od této nové chlapecké skupiny. Ta píseň se náhodou objevila v rádiu hned poté, co to řekla. Pamatuji si, jak jsem tu písničku slyšel, a tak jsem se cítil celý závratný a opravdu jsem se usmíval. Bylo to „Co tě dělá krásným.“ Bylo to kýčovité, ale mělo to roztomilý vzkaz, což o tom říkala moje máma.
Slyšet tu píseň bylo jako začátek éry. Jak šel čas, zůstával jsem celé noci vzhůru a sledoval jejich videodeníky z X Factor a cokoli a všechno, co s nimi souviselo. Stále si pamatuji ten pocit, který jsem při tom měl. Smál jsem se tak silně, až mě bolelo břicho a plakal jsem. Je to dobrá paměť. Trochu banální, ale je to něco, co si budu vždy pamatovat. Jak šel čas, začal jsem se s kapelou více angažovat. Nejraději jsem byl Niall a byli velkou součástí mého života, zvlášť když jsem se musel přestěhovat z Texasu do Arizony. Šel jsem od toho, abych všechny znal, a nikoho jsem nezačal navštěvovat střední školu. One Direction se stal jakýmsi bezpečným útočištěm, šťastným místem. Bylo to něco, na co jsem se mohl spolehnout, že mě rozveselí, když jsem procházel tahem. Celou cestu do Arizony jsem poslouchal jejich hudbu.
Když se blížily Vánoce prvního ročníku, naznačoval jsem mámě, že chci jít na jejich koncert. Zkoušel jsem to od turné Up All Night. A na Štědrý večer mi rodiče dali zabalenou krabici a já jsem netušil, co se děje, když mě natáčeli při otevírání dárku. V krabici byly dva lístky: lístky na koncert Take Me Home Tour 10. srpna 2012 v Los Angeles, Kalifornie ve Staples Center. Byl jsem u vytržení. Srdce mi chytlo hrdlo a já začal plakat a smát se, byl jsem tak šťastný. Nejen, že jsem se konečně poprvé dostal do Kalifornie a na pláž, ale také jsem se chystal navštívit své chlapce. Chtěl jsem vidět kluky, kteří mi pomohli dostat se přes takové těžké období.
Čas tak rychle utíkal a než jsem si to uvědomil, byl jsem v autě mířícím do LA. Byla noc předtím a já nedokázal udržet své vzrušení. Celou tu jízdu jsem poslouchal 5 Seconds of Summer, abych se ujistil, že znám všechna slova jejich hudby. Byl jsem tak vzrušený, že jsem tu noc sotva mohl jíst nebo spát. Druhý den ráno jsme skončili na pláži a bylo to všechno, na co jsem mohl myslet, když jsme strávili den ve vodě. Brzy jsme se vrátili do hotelu, abychom se oblékli, a já jsem se necítil víc spěchat. Musel jsem se osprchovat a poté si udělat vlasy a make -up a ujistit se, že můj outfit je takový, jaký jsem ho chtěl. Byl jsem tak nervózní. Když jsme opouštěli hotel, provoz byl hektický. Všichni a jejich pes šli na koncert.
Bylo úžasné vidět centrum Staples. Bylo to obrovské. Pamatuji si, jak jsme se dostali do řady a celá hromada dívek začala křičet a utíkat k zábradlí. Následoval jsem příklad a Nialla jsem údajně jen minul. Byl jsem trochu rozrušený, dokud nevzlétly další dívky a moje matka mě tlačila, abych šel. Když jsem se dostal na malé parkoviště, uvědomil jsem si, na koho se dívám, a dostal malý infarkt. Byl to One Direction kapela. Bylo skvělé vidět někoho s nimi spojeného. A jsou příjemné na pohled, takže to byl úžasný zážitek.
Já a moje máma jsme seděli tak daleko od pódia na samém vrcholu stadionu, ale bylo mi to jedno.
Když se na scénu konečně dostal One Direction, vyskočil jsem tak rychle, že se máma bála, že spadnu. Pamatuji si, jak jsem si šokovaně zakryl ústa. Oni byli nemovitý. Byli to skutečně živí, dýchající lidé. Nejsou to jen lidé na obrazovce mého notebooku nebo na mém iPodu. Byl to tak úchvatný zážitek a pak to skončilo. Dvě nejlepší hodiny mého patnáctiletého života skončily. Když jsme odcházeli, běžel jsem po adrenalinu. Od té doby, co jsme se tam dostali, jsem se nepřestal usmívat a ani jsem se nechystal, když jsme odešli.
Pamatuji si, jak jsem si šokovaně zakryl ústa. Byli * skuteční. * Byli to skutečně živí, dýchající lidé.
Čas plynul a oni byli čím dál větší a lepší. Dozvědělo se o nich více lidí a cítil jsem se jako hrdý rodič, když jejich dítě udeří homerun při baseballovém zápase. Prohlídka Take Me Home Tour skončila a začali pracovat na novém albu, které znamenalo nové turné. Nikdy jsem nečekal, že půjdu na druhý koncert, tím méně na jeden, ale udělal jsem to. 16. září 2014 na stadionu University of Phoenix jsem musel jít na výstavu Where We Are Tour do Phoenixu v Arizoně. Moje matka mi jednoho dne zavolala do školy, aby mi řekla novinky. Chvíli to tajila, ale byla příliš vzrušená, než aby to mohla dál skrývat. Nemohl jsem tomu uvěřit. Chtěl jsem se ještě jednou podívat na One Direction.
Koncert byl asi za měsíc, když mi to řekla, a pak dva týdny předtím jsme se dívali na lístky. Byl jsem překvapen, kolik dobrých míst zůstalo. Vybrali jsme sedadla, která byla vlevo od pódia, když byla otočena k němu. Byl to opět splněný sen.
Byla to zábava překvapit moje dvě mladší sestry lístky. Pozvali jsme na to nejlepší přátele mé sestry, aby jeli s námi, takže ji čekalo překvapení. Vzali jsme dívky na Hot Topic tři dny před show. Moje máma si myslela, že by bylo zábavné vzít je tam, kde byly vystaveny nové košile 5SOS a One Direction, a nechat je vybrat si oblečení na koncert, o kterém neměli tušení, že se ho zúčastní. Chvilku jim trvalo, než tyto informace zpracovali, a jakmile konečně zazvonilo, nemohli se přestat usmívat. Byl to dobrý pocit být součástí něčeho tak jednoduchého a přitom tak sladkého.
Přišel den koncertu a všichni jsme pobíhali po městě. Vynechali jsme školu, abychom zůstali doma a předtím jen relaxovali, abychom nebyli tlačeni časem. Moje matka a já jsme byli před odjezdem na nákupech a u ortodontisty. Celý den jsem byl nervózní kvůli vzrušení. Cítil jsem se, jako bych byl malé dítě, které běhalo po cukru, ale ve skutečnosti mi bylo šestnáct-sedmnáctiletá dívka, která byla napumpovaná, aby znovu viděla své chlapce koncertovat.
Přišel čas a já jsem běhal po celém svém pokoji a panikařil jsem, co si obléci. Když jsem se konečně usadil na svém koncertním oblečení, pustil jsem se do práce na vlasech a vyrazili jsme pro jídlo. Zastavili jsme se na Panda Express, ale byl jsem příliš chichotavý a vzrušený, než abych si v misce s pomerančovým kuřetem a smaženou rýží dokonce udělal důlek. Na stadion byl jasný výhled na restauraci. Dívky přicházely a odcházely oblečené buď v bederní módě, nebo v košilích 5SOS nebo One Direction. Bylo skvělé vidět to.
Nakonec jsme opustili Panda Express a byli jsme tam: před stadionem. Bylo to obrovské. Pravděpodobně to mohlo sežrat Staples Center, bylo to tak velké. Pózovali jsme před cedulemi a fotili, abychom dokumentovali tento okamžik. Nechali jsme naskenovat lístky a vyrazili jsme.
S laskavým svolením Kalei Taff
Pamatuji si, jak jsem vešel dovnitř a jen se pořádně usmíval. Dokázali to. Vystupovali na obrovských stadionech ve srovnání s pouhým úvodním aktem jiné chlapecké kapely. Vyšli jsme na úroveň těsně nad podlahu a nemohl jsem uvěřit, jak blízko jsme si vlastně byli. Začal jsem trochu slzet, když jsem si uvědomil, jak blízko jsem ve skutečnosti ve srovnání s show v Los Angeles. Je to hloupé a divné, ale ve skutečnosti jsem je mohl místo šilhání na obrazovky vidět. Celou dobu, co jsme čekali, jsem se nepřestal usmívat.
Běhal jsem, abych se setkal s přáteli ze školy, abych vyfotil a tak. Dokonce jsem byl svědkem toho, jak se někdo setkal se svým internetovým přítelem. Je úžasné, kolik přátel tito chlapci lidem dali. Já v ceně. Jsme jako obrovská rodina a nikdy nechci, aby to skončilo.
Je úžasné, kolik přátel tito chlapci lidem dali. Já v ceně.
Brzy nadešel čas a na scénu nastoupilo 5 Seconds of Summer. Byl jsem mnohem více nadšený, že je vidím, než ve srovnání s loňským rokem, protože jsem teď měl lepší představu o tom, kdo jsou. Za dva roky tolik vyrostli. Je to šílené. Jsem si docela jistý, že Michaelovy vlasy byly rudé a kapaly z červeného potu. Byl to legrační pohled.
Pak se to stalo. Znovu. Světla ztlumí Kouř leze zpoza zadní části jeviště ven dopředu. Začnou blikat světla a vy můžete cítit, jak se dav chvěje očekáváním. Začali „Midnight Memories“ a byl to perfektní způsob, jak zahájit noc. Všichni chlapci tančili po jevišti a vzájemně se ovlivňovali. Bolí mě tváře z toho, že se tolik usmívám. Srdce mi bušilo a byl jsem tak šťastný. Pamatuji si, že Liamova ruka byla v té době zlomená a právě se dostali z Las Vegas, takže viděl příležitost a chopil se jí tím, že nám řekli: „Co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas.“ Jsem si docela jistý, že spadl při break dance v klubu, ale kdo ví, že jo?
Noc pokračovala a Harry si dal vlasy do mužského drdolu. Niall hrál na kytaru. Louis a Zayn se trochu drželi pro sebe, ale komunikovali a sem tam vtipně komentovali.
Courtest Of Kalei Taff
Pamatuji si štěstí, které jsem cítil, když koncert začínal. Pamatuji si, jak jsem se cítil, když to skončilo. Pamatuji si, jak jsem se cítil, když jsem našel ty idiotské kluky, kteří seděli na pár schodech a mluvili s kamerou. Pamatuji si, jaké to bylo zjistit, že Zayn Malik opouští One Direction. Prostě mi to nepřipadalo skutečné. Byl to bizarní pocit.
25. března jsem byl ve škole. Bylo teprve těsně po druhé hodině a můj přítel ke mně přišel celý rozrušený a řekl, že Zayn končí. Chvíli trvalo, než zacvaklo, než můj mozek konečně zaregistroval novinky. Nemohl jsem tomu uvěřit. Stále jsem to opakoval a ptal se jí, jestli je to pravda. Znovu jsem dostal ten pocit zaseknutí v krku, ale tentokrát to nebylo ze štěstí. Nebylo to skutečné, dokud jsem se nedostal na Twitter, abych viděl oficiální oznámení One Direction z Facebooku. Do očí se mi nahrnuly slzy a srdce se mi zatopilo. Byl jsem ve třídě a byl to boj nevytéct ze třídy a na nejbližší letiště, aby mě odtamtud sakra dostali. První myšlenka v mé hlavě byla: „Je konec. Jsou hotovi. “Myslel jsem, že všichni opustí kapelu a One Direction už nebude. Twitter na jejich konci mlčel a bylo to zcela pochopitelné. Truchlí nad ztrátou bratra. My fanoušci se potýkáme se ztrátou někoho, koho tak blbě vnímáme jako přítele.
Zayn a všichni ostatní chlapci se pro mě a pro mnoho dalších lidí na celém světě stali sladkým slunovratem štěstí. Zayn udělal tak odvážné rozhodnutí, které zahrnovalo soustředění se na sebe. Myslím, že to jen dokazuje, že v tom nejsou kvůli penězům, zvláště on. Trval tak dlouho jako pro fanoušky, protože mu na tom záleželo.
Duševní zdraví je důležité. Nezáleží na tom, jestli jste zubař, rodič, který zůstane doma, nebo účetní. Je důležité udělat krok zpět a přehodnotit se a udělat si čas pro sebe. Je to důležitá součást lidské bytosti. A i když jsme všichni se zlomeným srdcem a bude nám chybět Zayn jako nikdo jiný, stále tam bude. Stále je tady a dělá pro sebe to nejlepší a zdravé právě teď. Tady je důležité, že bude v pořádku a já se modlím, aby byl i nadále. Tito chlapci jsou šťastným místem pro tolik lidí, a přestože je One Direction nyní malým členem, stále je tady. Stále se usmívá a je to stále ten dorky, šťastný chlapec. Zayn Malik otřásá tíhou světa, který je One Direction, aby se o sebe postaral. A to je v pořádku. Dokud se přihlásí, aby viděl „vas happening !?“ jednou za čas.
A abych byl stejně sýrový, jako byla celá tato věc, budu citovat Johna Greena: „Nemohu vám říci, jak jsem vděčný za naše malé nekonečno.“
Děkuji, Zayne. Už teď tě moc milujeme a chybíš nám.
Kalei Taff je 17letá čtenářka časopisu Sedmnáct. Sledujte ji na Twitteru @kaleitaff.
Chcete psát pro Seventeen.com? Pošlete redakci svůj příběh na adresu [email protected].
VÍCE: One Direction mi pomohl smrtí rodiče