Proč jsem rád, že Zayn opustil jeden směr

Stále si pamatuji den, kdy jsem před téměř čtyřmi lety viděl jejich první videoklip. Nikdy jsem nebyl ten typ, který by byl posedlý jakoukoli kapelou. Neměl jsem „fázi boybandu“ s The Backstreet Boys nebo Jonas Brothers ani nic podobného. Měl jsem rád hudbu, oceňoval umělce a to bylo vše.

Něco na One Direction bylo jiné a já jsem byl naprosto posedlý. Tři roky byli všichni, o čem jsem tweetoval. Na Tumblru jsem reblogoval stovky jejich obrázků, mluvil o nich s každým, kdo by jejich hudbu poslouchal a nábožensky poslouchal při opakování.

Jak jsem stárl a odešel na vysokou školu, moje posedlost utichla a já se stal vzdáleným fanouškem. Stále jsem poslouchal jejich hudbu, vzrušeně očekával „ČTYŘI“ a četl jejich tweety, ale nesledoval jsem je, jak jsem kdysi měl.

Zdá se, že 25. března 2015, bylo probuzení. Připomnělo mi to, jak moc pro mě tito chlapci skutečně znamenali. Skutečnost, že Zayn Malik odešel, měla pocit, že to není realita. Celá moje časová osa na Twitteru a Facebook newsfeed a jakýkoli zdroj na sociálních sítích byly plné smutku a novinek ve zprávách, že One Direction jsou nyní čtyři kluci a ne pět.

Neuvědomil jsem si, že se mě novinky tak moc dotknou. Myslel jsem, že jsem nad nimi. Jeho krásný hlas z budoucích alb zjevně velmi postrádal, ale něco hlubšího mě dělalo smutným.

One Direction byl po dva roky v mém životě obrovským zdrojem štěstí. Kdykoli jsem se cítil na dně, věděl jsem, že mohu poslouchat jejich hudbu, sledovat některé jejich rozhovory nebo dokonce o nich číst články. Vidět, že jeden z těchto lidí, kteří byli zdrojem štěstí, nebyl šťastný a chtěl opustit kapelu, pro kterou tak tvrdě pracoval, bylo zničující.

Vždy předpokládáme, že celebrity jsou šťastné - neměly by být? Mají fanoušky, peníze a krásné domy. Ale co to stojí za to? To mi tolik otevřelo oči-celebrity mají právo být nešťastní a vidět Zayna, jak kapelu opouští především z osobních, duševních a zdravotních důvodů, rozhodně zmírňuje jeho odchod.

Po cestě mohl Zayn skončit jako jedna z těch rockových hvězd, které se nedokáží vyrovnat se smutkem nebo uniknout z problémů slávy. Mohl skončit tak, že našel hrozné způsoby, jak se vším vypořádat. Ale místo toho udělal to, co bylo pro něj nejlepší. Pro jednou dělal to, co bylo pro něj nejlepší - ne to, co bylo nejlepší pro kapelu nebo fanoušky nebo jejich ziskové marže.

One Direction už nikdy nebude stejný, ale stále budeme mít alba, focení a rozhovory, které nám kdysi udělaly naprostou radost. Věci se dějí a mění se, ale fanoušci si musí pamatovat, že pokud Zayna tolik milují, měli by být rádi, že udělal toto těžké rozhodnutí kvůli sobě.

Jsem smutný a nostalgický, ale nakonec jeho rozhodnutí respektuji. Mnohem raději bych měl Zayna z One Direction a byl šťastný, než abych ho měl v kapele, ale už ne tak docela šťastný. Je to těžká cesta, ale nakonec měl skvělý běh a nikdy nevíte - možná se právě vrátí.

Paige DiFiore je 18letá čtenářka knihy Sedmnáct. Sledujte ji na Twitteru @jaderných jader.

Chcete psát pro Seventeen.com? Pošlete redakci e -mail na adresu [email protected].